Svoboda v hlavě

Autor Svoboda v hlavě

O tom, co je normální

Jsem češtinářka, takže mi to nedá. Často se zamýšlím nad významy slov, která automaticky používáme, aniž bychom nějak zvlášť zkoumali jejich obsah. V tomto ohledu je pro mě unikátní slovo „normální“. Už před lety mi to hlodalo: Tohle je normální, tohle není normální. Co to je normální? Kdo to určuje, co je normální a co ne?...

Jak jsem ne/dělala dojem

Panebože, tohle snad nemůže být pravda, úpím v duchu, zatímco cloumám zipem na kabátu a snažím se ho rozepnout. Příště si tak zase koupím kabát s obousměrným zipem. Čtyři lidi na mě shovívavě koukají a trpělivě čekají, až se svleču z kabátu, aby mohl začít pracovní pohovor, na který jsem právě přišla. „Já to tady...

Proč nefunguje zákon přitažlivosti

Zákon přitažlivosti. Všichni ho známe a rozumíme mu. Je to přece jasné – co vysílám, to se mi vrací. Co mám v hlavě nastaveno, to se mi zhmotňuje. Tak proč si sakra něco přeju a ono pořád nic? Asi takhle – zákon přitažlivosti funguje, ať o něm víme, nebo ne. Je to zkrátka přírodní zákon...

Proč se nemůžeme hnout z místa

Sedím ve velmi tmavé místnosti, mám problém rozeznat obrysy předmětů. Všude cítím smrdutý puch pocházející ze směsi vlhka, plísně, výkalů a zahnívajících tkání. Není mi ještě ani sedmnáct. Ležím bezvládně na troše mokré, plesnivé slámy a bokem se opírám o chladnou kamennou zeď. Rozedraná zápěstí mám spoutaná těžkými železnými okovy. Bezkrevné ruce mi visí ve...

Umíte číst?

Už je to hromadu let zpátky. (Vážně nerada takhle mluvím, připadám si pak stará.) Bratr ze mě tehdy lámal přiznání, co bych si přála k Vánocům (snad se tenkrát ještě i psaly vánoce s malým v). Vytáčela jsem se, nechtěla jsem mu to říct. Připadalo mi hloupé říkat si o dárek. Bratr je ovšem pragmatik:...

Jak jsem vybírala školku

„Jsi blázen!“ … říkali mi všichni, když jsem je seznámila se svým plánem, jak hodlám pro dceru vybrat školku. No, uznávám, že to bylo trochu nestandardní, ale vyplatilo se. Pro mimopražské vysvětlím, co se tady u nás každoročně pořádá za šarádu (jinak to totiž nazvat neumím). My, pražské matky, musíme dříve či později splnit úkol...

I malé dítě to ví…

Rozhovor: „Mami, a kam zítra jdeš?“ „Jdu na pohovor, chci si tam domluvit práci, zlatíčko.“ „Jakou práci?“ „Chtěla bych cizince učit česky…“ „Učit? Jako ve škole?“ „Jo, v jazykové škole.“ „Vždyť jsi říkala, že už jsi velká, že do školy už nechodíš.“ „Já se tam nechodím učit, chodím tam pracovat. Já jsem učitelka, víš?“ „Učitelka?...

Radši k lékaři než do kostela

Letos se to opravdu vydařilo a konečně jsme měli bílé Vánoce. Na Štědrý večer čerstvě napadaný prašan, lehounké vločky se v noční tmě tiše snášely k zemi a my jsme po zasněžené, neprohrnuté silnici vyrazili na Půlnoční… návštěvu pohotovosti s dcerou, která měla zánět středního ucha. Umocněno tím, že my, Pražáci, zvyklí, že kdykoliv je...

Slováci mají koule!

Máme teda ale krátkou paměť! Jak je to dlouho, kdy tady nad námi seděli zástupci tzv. vyspělých, civilizovaných států a jako supi nás trhali na kusy, aniž by se nás na cokoli ptali? Obětovali malou, nedůležitou zemi, aby zachránili ty větší, což se jim stejně nepodařilo. No ano, mluvím o třicátém osmém. A proč, když...

Mám toho plný zuby aneb Jak jsme se všichni divili

Oslněna bílým světlem zubařské lampy slyším jakoby zdálky: „Máte dva kazy, objednám vás za měsíc a spravíme to,“ oznamuje mi zubař. Nestíhám se divit. Jak je to možné? Je sice pravda, že jsem na kontrole dlouho nebyla, ale stejně… Nikdy jsem na kazy netrpěla, tak proč zrovna teď? Pár dní nato píšu kamarádce a mám...