Svoboda v hlavě

Dneska nebudu nic dělat

Tak jsem na víkend osiřela. Manžel si odjel dobít baterky na chalupu, velké děti za babičkou. Zůstala jsem sama doma s tříletou dcerou, což se stává – jak praví klasik – maximálně jednou za deset let:-) V duchu už jsem si malovala, jak si budeme o samotě užívat.

Sotva se však za zbytkem rodiny zavřely dveře, dolehla na mě těžká únava – kombinace náročného uplynulého měsíce a nízkého tlaku před bouřkou. Mé velkolepé plány na víkend o samotě s dcerou se tak pomalu začaly rozplývat…

Poslední dobou ať dělám, co dělám, mi neustále „chodí seshora“: Nesnaž se, neusiluj, nauč se plynout s proudem a všechno k tobě přijde samo.

No co, říkám si, budu tedy plynout s proudem. Jsem unavená, necítím se dobře, takže dneska nebudu nic dělat, naprogramovala jsem si.

Říká se, že Pánaboha nejvíc pobavíš tím, že mu sdělíš své plány. Sobotní dopoledne vypadalo asi takhle:

Vstala jsem po šesté, dcera je ranní ptáče. Obléknout sebe a dítě, ranní hygiena, udělat pro obě snídani. Po snídani uklidit kuchyň a jídelnu, převléknout dítě. Docházejí mi trička, takže třídím prádlo a dávám ho do pračky. Venku je nevlídno, dcera se nudí, jdeme péct bábovku. Těsto má malá všude, dávám ji do vany, myju a znovu převlíkám. Mezitím vaříme oběd, hrajeme si na schovávanou, myjeme nádobí, rovnáme magnety na ledničce, uklízíme hračky, hledáme pupík. Vyprané prádlo není kam pověsit, sundávám a skládám várku, která se sušila od včera.

V půl dvanácté je všechno hotové, jdeme obědvat. Umýt dítě, umýt jídelnu, umýt nádobí. Navléknout na dítě pyžamo = cca 20 minut, přečíst pohádku dalších dvacet. Pak mám tři čtvrtě hodiny volno a – světe div se – OPRAVDU NIC NEDĚLÁM!

A vtom mi to došlo. Co to znamená „Dneska nic nedělám“ s tříletým dítětem? Sama sobě jsem v tu chvíli připadala vtipná. Udělala jsem totiž chybu – zase jsem jednou moc přemýšlela. Plynutí s proudem neznamená NIC NEDĚLAT, když jsem unavená, a být mrzutá, že to nejde. Znamená to  PŘIJMOUT, že se nacházím v určitých podmínkách a v rámci nich si dopřát pohodlí.

Poděkovala jsem za lekci a tento problém vypustila.

Odpoledne jsem vyrazila s dcerou ven. Tam jsme potkaly kamarádky s dětmi a stal se malý zázrak. Skoro dvě hodiny jsem mohla sedět na lavičce nebo na trávě a koukat, jak si děti hrají! Tím, že jsem se přestala SNAŽIT nic nedělat, jsem opravdu MOHLA nic nedělat!

Druhý den mě dcera vzbudila v šest, což je její obvyklá hodina, nikoli však moje:-) Tentokrát jsem se ale probudila jako znovuzrozená. Včerejší únava byla pryč, a to i přesto, že se ještě zhoršilo počasí. Jak je to možné?, divila jsem se. Aha, však já vím. Včerejší úkol – nicnedělání a plynutí – byl splněn…

A ještě bonus na závěr. Dcera si s oblibou bere moje vykládací karty a hraje s nimi „prší“ podle svých vlastních pravidel. Ten den nám rozdala karty a jako první mi dala do ruky kartu s tímto nápisem: Umožni jednou sám sobě také svobodu nicnedělání. A hned za ní následovala tato: To, co v životě skutečně potřebuješ, k tobě přijde i bez větší námahy.

Čemu se směješ, mami?

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *