Svoboda v hlavě

Jak jsem ne/dělala dojem

Panebože, tohle snad nemůže být pravda, úpím v duchu, zatímco cloumám zipem na kabátu a snažím se ho rozepnout. Příště si tak zase koupím kabát s obousměrným zipem. Čtyři lidi na mě shovívavě koukají a trpělivě čekají, až se svleču z kabátu, aby mohl začít pracovní pohovor, na který jsem právě přišla. „Já to tady snad dneska prosedím v kabátě,“ snažím se to řešit s humorem. Nabízejí mi, že kvůli mně otevřou okno. Líbí se mi tu, jsou milí a mají smysl pro humor. Nakonec to vzdávám a svlékám se ze zapnutého kabátu jako ze sukně. Pohovor může začít. Jsem tady už navždy zapsaná jako žena, která si neumí svléknout kabát. Je to sice úsměvné, ale ještě to není pointa. Ta teprve přijde.

Ten den jsem toho měla hodně v plánu: několik schůzek, na každou z nich řadu materiálů, spoustu zařizování a mnoho nachozených kilometrů. No jo, říkám si, ale nemůžu přece na pracovní pohovor ve svých starých botách. Jsou sice pohodlné, mám je ráda, ale jsou už dost odrbané a pářou se ve švu. Musím reprezentovat, musím dělat dojem, přemýšlím. Vezmu si jiné. Sice mě z nich bolí nohy, ale tak to snad jednou vydržím…

A co ta spousta věcí, které budu na celý den potřebovat? Normálně bych si vzala batoh. Ale na pohovor s batohem? Nepřichází v úvahu. Vezmu si velkou kabelku přes rameno. Sice mě z toho asi budou bolet záda, ale co… Pro jednou snad nebude tak zle.

No… bylo zle. Kvůli nepohodlným botám a těžké tašce přes rameno jsem se ten den vrátila domů se zablokovanou páteří a migrénou. Celý týden jsem úpěla a snažila se to bezúspěšně rozhýbat, až jsem nakonec volala SOS své fyzioterapeutce, která mi teprve ulevila.

A tady přichází ta pointa. Strávila jsem celý týden s migrénou, kterou jsem si sama přivodila špatnými botami a nevhodnou taškou. Proč? Proto, abych na pracovním pohovoru udělala dojem, který jsem nakonec opravdu udělala – zaseknutým zipem na kabátu. A z toho vyplývá, že se člověk nemá snažit dělat dojem botami a kabelkou, ale něčím úplně jiným. A nebo taky že se nemá snažit dělat dojem vůbec a prostě jen být tím, kým doopravdy je, být sám sebou.

P.S.: Ten pohovor byl úspěšný, takže dojem jsem evidentně udělala. Ale vsadím se o co chceš, že nikdo z přítomných absolutně netuší, jaké jsem ten den měla boty a kabelku…

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *