Svoboda v hlavě

Nemluv sprostě, jsou tady děti

Sedím s dětmi na hřišti. Nic neobvyklého. Kolem nás běhá sotva tříletý človíček a hraje si s vodou. Taky nic neobvyklého. Občas se odkudsi vynoří otec a řekne mu zhruba toto: „Nech toho s tou vodou, nemám na tebe náhradní tepláky, tak mě neser.“ Dejme tomu. Klučík si z otce nic nedělá a řádí dál. Když začne voda stříkat i na nás, prosím ho, ať si jde hrát o kousek dál. Přiběhne otec a dá chlapci na zadek. Chlapeček nepláče. Otočí se ke mně, aby mi sdělil svůj názor: „Ty p**o!“ Jasně, kvůli mně přece dostal naplácáno, i když teda výběr výraziva mě trochu překvapuje. Naštěstí přichází matka, aby zachránila situaci, a chlapci vytkne: „Nemluv sprostě, jsou tady děti.“ Co tím chce matka říci, nechávám na vaší ctěné úvaze, prostoru k interpretaci je tady dosti.

Komentáře