Svoboda v hlavě

O tom, co je normální

Jsem češtinářka, takže mi to nedá. Často se zamýšlím nad významy slov, která automaticky používáme, aniž bychom nějak zvlášť zkoumali jejich obsah. V tomto ohledu je pro mě unikátní slovo „normální“.

Už před lety mi to hlodalo: Tohle je normální, tohle není normální. Co to je normální? Kdo to určuje, co je normální a co ne? Došla jsem tehdy k závěru, že normální zjevně znamená to, co dělá většina. V pořádku. To ale navzdory obecnému přesvědčení neznamená, že když to dělá většina, je to dobře.

Postupem času jsem našla ještě jednu definici: normální je to, co je podle mě. Ať se teď chytne za nos ten, kdo nikdy neřekl dítěti: chovej se normálně. Myšleno samozřejmě dělej to, co chci já. Jenže zase tu je stejný problém. Jak můžu vědět, že to, co chci já, je dobré pro dítě?

A tak jsem vytvořila vlastní definici, kterou jsem si navykla používat: normální je to, co je přirozené, pravdivé a opravdové. Taky tomu říkám používat selský rozum. Tady nemůžete udělat chybu. Jestliže něco stvořila příroda, musí to zákonitě být normální.

Ukázalo se, že žít normální život podle této definice je dobrá cesta, a proto jsem začala tuto normálnost hledat a začleňovat ji do svého života ve všech oblastech, včetně péče o zdraví. Klidně bych si tak spokojeně žila dál, kdyby nedošlo k tvrdému střetu s realitou porodnice Motol. Tamní lékaři totiž můj porod, který proběhl naprosto normálně dle mé definice, prohlásili za nenormální dle jejich definice (tj. nebylo to tak, jak to oni dělají, ani tak, jak to dělá většina). Bohužel pro mě, tihle chytráci neznají češtinu ani život, a vědí tudíž houby o tom, co je to normální. Zato mají v rukou moc o vás rozhodovat a úřední razítko. Sebrali mi proto dítě a zbytečnými zásahy (protože porod přece nebyl normální, takže co kdyby) poškodili jeho i mě.

V důsledku toho jsem se začala zamýšlet také nad dalšími běžně používanými termíny v oblasti péče o zdraví. Zjistila jsem, že abyste předešli nedorozumění nebo zamezili zklamání v důsledku určitých očekávání, je třeba vhodnou definici zvolit podle toho, s kým mluvíte. Tady jsou některé z těchto termínů spolu s definicí, jakou prožívám já:

lékař = ten, kdo předepisuje léky

léčitel = ten, kdo léčí

 

léčba (mluvíte-li s lékařem) = potlačování adaptačních a kompenzačních mechanismů, které záhy vybublají jinde, většinou v mnohem horší podobě

léčba (mluvíte-li s léčitelem) = léčba, tj. řešení problému

 

lékařská péče = poškození zdraví, neúcta k člověku

péče soukromé porodní asistentky = péče o ženu a dítě podle jejich individuálních potřeb a v jejich nejlepším zájmu

 

prevence (u lékaře) = včasný záchyt nemoci

prevence (u léčitele) = prevence (tj. předcházení vzniku nemoci)

 

poradna (u lékaře) = stáváte se objektem, na kterém lékař vykonává svou práci

poradna (u léčitele či soukromé PA) = poradí vám, co máte udělat pro své zdraví

 

Tak co, už máte jasno v tom, co je normální? Já ano. Začínám mít totiž neodbytný pocit, že nám tady někdo docela obyčejně lže a vydává za normální to, co není normální ani trochu…

Komentáře