Svoboda v hlavě

Slováci mají koule!

Máme teda ale krátkou paměť! Jak je to dlouho, kdy tady nad námi seděli zástupci tzv. vyspělých, civilizovaných států a jako supi nás trhali na kusy, aniž by se nás na cokoli ptali? Obětovali malou, nedůležitou zemi, aby zachránili ty větší, což se jim stejně nepodařilo. No ano, mluvím o třicátém osmém. A proč, když je to dávno uzavřená minulost? No právě proto, že není.

Včera jsem po dlouhé době zapnula zprávy, právě včas na to, abych se dozvěděla, že do Prahy přijel Dalajláma. Ne, že bych byla překvapená, o jeho návštěvě se ví už řadu měsíců. Ale co mě teda nadzvedlo, byla informace, že ho naši „hradní páni“ nechali stát před branami, kde ho vítali lidé, a vůbec ho na Hradě nepřijali, ani nepřijmou! Prý aby nepoškodili obchodní vztahy s Čínou.

Tak nevím, ale nepřipomíná ti to něco?

Jeho Svatost si z toho jistě hlavu nedělá, on přijel kvůli lidem, a ti ho milují – vstupenky na jeho přednášku byly pryč během několika málo minut po zahájení předprodeje. Ale my bychom se měli stydět. Ano, my všichni, protože právě my jsme ve svobodných volbách zvolili do čela státu lidi, pro které svoboda nic neznamená.

Že nám Čína hrozí hospodářskými sankcemi, pokud Dalajlámu přijmeme? Pardon, ale takhle se obchodní partner nechová. Je to stejné, jako kdyby mi prodavačka v obchodě, kam chodím nakupovat, diktovala, koho si můžu domů pozvat na kafe. Tohle je totální popření svobody a my se své svobody dobrovolně zříkáme, když na toto přistupujeme.

A nejde tady jen o svobodu. Je to hrubá arogance, neúcta vůči zkušenostem buď přímo našim, nebo vůči zkušenostem našich předků (to podle toho, jak je kdo starý), kteří zažili na vlastní kůži, jaké to je, když do rodné země vpadnou cizí vojska, začnou násilně potírat místní kulturu a zvyky a vnucovat svou vlastní. On to nebyl jen třicátý osmý, v šedesátém osmém se stalo v principu totéž.

Je ostudné, že národ s takovou historií, jakou máme my, neumí ve své zaslepenosti (dané možná komplexem méněcennosti?) podpořit jiný národ, který má podobný osud. Na co si tady hrajeme? Na velké mocipány? Na rovnocenné partnery Číny? Nelžeme si do kapsy, pro Čínu nic neznamenáme a v případě potřeby nás bez váhání klidně obětuje. Zase. A budeme si za to moct sami. Co si necháme nadiktovat příště?

Vezměme si příklad z bratrů Slováků, kteří mají koule na to, aby Dalajlámu oficiálně přijali na státní úrovni a dali tak světu na vědomí:
– že svoboda je pro ně na prvním místě,
– že jsou sebevědomý národ, který věří, že se o sebe dokáže postarat i tehdy, budou-li naplněny hrozby o hospodářských sankcích,
– že mají mozek, a proto nebudou opakovat stále stejné historické chyby,
– že se připojují k Tibeťanům, kteří ukázali celému světu, že jediný boj, který má smysl a vede k cíli, je boj beze zbraní: je to práce na sobě, láska, respekt, soucit a úcta k sobě, ke svým bližním a k životu.

Ale hlavně nám Tibeťané (i Slováci) ukázali, že je důležité nevzdávat se, a to ani tehdy, když situace vypadá úplně beznadějně. Na rozdíl od nás. My už jsme se vzdali…

Takže pánové, když chcete dělat politiku, chovejte se jako muži, prosím.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *