Svoboda v hlavě

Ukaž mi svého bobra

Jestli se chcete dobře pobavit, kupte svým dětem plyšového bobra. Obecně sice příznivcem plyšáků nejsem, ale tenhle stojí za to.

Nedávno se jeden takový bobr stal členem naší rodiny. Nadšená Lucinka ho vlekla s sebou na výlet metrem a tam se odehrála následující scénka.

„Mami, viď, že mám krásnýho bobra!“

Napadá mě ledacos, ale ještě statečně odpovídám v původních intencích: „Jo, Luci, je fakt krásnej…“

„A to je děda hodnej, že mi ho dal, že jo?“

„Hmm, to je…“

„Seš ráda, že mám bobra?“

Jo, jsem. Holčičku jsem si přála. „Ano, jsem moc ráda.“

„A mami, ty máš taky bobra?“

Snažím se, ať nás není moc slyšet, ale nedaří se mi to. Nenápadně se rozhlížím, jestli nás někdo poslouchá. Kam ucho doslechne, všichni se snaží koukat jinam, zatímco jim cukají koutky a napjatě čekají, co ze mě vypadne.

Než si stihnu rozmyslet, co mám říct, předběhne mě manžel: „Jo, má.“ Vysloužil si za to sice šťouchanec loktem do žeber, ale je mi to houby platný. Situaci už nezachráním.

Lucinka ožívá: „Jéé, fakt? Ty máš, mami, taky bobra? A kde ho máš? Tady, nebo doma?“

„Tady, já si ho nosím všude s sebou,“ nechávám se vtáhnout do této dvojsmyslné blbiny.

„A ukážeš mi ho?“ Celý vagón už se nepokrytě směje.

„Ne, já ho mám schovanýho, víš?“ Paní vedle nás se zakucká.

„Hm, škoda. A čím ho krmíš?“

Dál už asi vyprávět nemusím, pointa je zřejmá. Řadě lidí jsme ten den vylepšili náladu – těm, co nás slyšeli, i těm, kterým to potom jistě vyprávěli.

Tento týden jsem si znovu na tuto příhodu vzpomněla. Byli jsme na návštěvě, děti si hrály. Dostala jsem nápad zeptat se jich, co dělají.

„My si hrajeme s bobrem, teto,“ zněla odpověď. Všichni dospělí se celkem marně snaží udržet kamennou tvář a já ze sebe vysoukám: „Tak to jste teda šikovný…“

A klučík pokračuje: „Lucinka nám ho schovává a my ho hledáme.“ No, nejstaršímu z nich je osm, tak snad můžu být v klidu.

Zkrátka mít doma bobra je ohromná sranda. Vřele doporučuju, pokud nemáte, pořiďte si taky jednoho. U mě milý bobr vyhrál na celé hrázi. A výjimečně mi ani nevadí, že ho vyrobili v P.R.C.

Komentáře